Srpen 1968 – vzpomínka na významné osobnosti VŠE

U příležitosti padesáti let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a nedožitých sedmdesátých narozenin Jana Palacha si připomínáme některé vybrané osobnosti, které působily na VŠE a ovlivnily reformní hnutí.

Bývalý student VŠE Jan Palach, symbol odboje proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 by se 11. 8. 2018 dožil 70 let. Jan Palach studoval na VŠE v letech 1966–1968 obor Ekonomika zemědělství. VŠE byla místem, kde se Jan Palach seznámil s vysokoškolským prostředím a jeho fungováním. Zde se poprvé aktivně zapojil i do studentského života, na jaře 1968 pomáhal na VŠE zakládat Akademickou radu studentů. Na naší škole se rovněž seznámil i s Ladislavem Žižkou, spolužákem, jediným nejbližším kamarádem, se kterým se Palach setkával i po svém přestupu na Filozofickou fakultu.

Jan Palach se 16. ledna 1969 upálil s cílem vyburcovat společnost k aktivnímu odporu proti vojenské okupaci Československa. VŠE si u příležitosti 50. výročí této události připomene v lednu 2019 jeho památku odhalením pamětní desky na Staré budově.

Rektor VŠE v letech 1966-68 prof. JUDr. Vladimír Kadlec, DrSc. (* 4. 10. 1912, + 3. 4. 1998) byl prvním řádně voleným rektorem VŠE. Do funkce byl zvolen 28. června 1966. V období Pražského jara 1968 byl jmenován ministrem školství, na svém postu intenzivně připravoval reformu celého školství. Po srpnovém zásahu vojsk Varšavské smlouvy v tehdejší ČSSR postupně odešli z veřejného života všichni „exponenti krizového období“ ve společnosti. Ministr Kadlec byl mezi nimi a musel odejít mezi prvními. V roce 1970 se Vladimír Kadlec zapojil do disentu, stal se jedním z prvních signatářů Charty 77.

Vladimír Kadlec vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde také několik let pedagogicky působil. V roce 1962 začal přednášet na Vysoké škole ekonomické na Katedře národního hospodářství. Zabýval se problematikou financí, plánování, ekonomikou zemědělství a použitím matematických metod a počítačů v ekonomické oblasti. Vydal několik odborných knih, byl autorem některých matematických modelů v ekonomii.

Rektor VSĚ v letech 1968-70 prof. JUDr. Ladislav Veltruský, CSc. (* 27. 2. 1921, + 24. 1. 1979) byl po jmenování profesora Kadlece ministrem školství počátkem dubna 1968 zastupujícím rektorem. Do funkce rektora VŠE byl zvolen 27. června 1968 (obdržel 21 hlasů z 26 odevzdaných hlasů). Souběžně s akademickými funkcemi vykonával prof. Veltruský zároveň funkci poslance České národní rady v letech 1969 až 1971.

Od roku 1949 do roku 1953 pracoval Ladislav Veltruský jako vedoucí tiskového a publikačního odboru ministerstva financí. Na VŠE nastoupil jako zastupující docent na katedru financí a úvěru VŠE v roce 1954, v letech 1956–1958 byl vedoucím téže katedry a v období 1954–1955 byl proděkanem. Na VŠE se specializoval na problematiku financí, měl rozsáhlou publikační činnost.

Rektor VŠE v letech 1990- 1991 prof. Ing. Věněk Šilhán, CSc. (* 12. 2. 1927, + 9. 5. 2009). Na VŠE působil od roku 1956, kdy nastoupil jako asistent na katedru průmyslu a obchodu. Nicméně ještě v době vysokoškolských studií na Hospodářské fakultě Vysoké školy politických a hospodářských věd (absolvoval v roce 1952) byl přijat na katedru národohospodářského plánování jako asistent. Připomeňme si, že VŠE v Praze vznikla právě z Hospodářské fakulty Vysoké školy politických a hospodářských věd. Z uvedené katedry byl Věněk Šilhán záhy převeden na nově budovanou katedru ekonomiky průmyslu jako její vedoucí. Katedru vedl do roku 1953, kdy byl přijat jako stipendijní aspirant na Leningradský finančně ekonomický institut v Sovětském svazu, kde v roce 1956 úspěšně obhájil kandidátskou práci. V roce 1958 byl jmenován docentem. V roce 1964 se stal ředitelem Výzkumného ústavu ekonomiky průmyslu a stavebnictví na VŠE, který byl v roce 1970 zrušen. V letech 1958–1962 zastával funkci prorektora pro vědecko-badatelskou práci. V roce 1966 byl jmenován mimořádným profesorem.

Prof. Věněk Šilhán patřil od počátku 60. let mezi kritické komunisty, ochotné osobně se angažovat v úsilí za nutné hospodářské a politické reformy. Účastnil se prací reformní skupiny kolem Oty Šika a stal se čelným představitelem Pražského jara. Byl hlavním protagonistou tzv. Vysočanského sjezdu, který se konal v utajení před okupačními vojsky v jedné z výrobních hal ČKD. Tento sjezd, kterému V. Šilhán předsedal, přijal rezoluce odsuzující okupaci a požadující návrat unesených vedoucích představitelů státu.

Porážka Pražského jara znamenala likvidaci Šilhánovy vysokoškolské kariéry a perspektiv dalšího rozvoje jeho pedagogické a odborné činnosti. Až do roku 1989 nesměl za trest pracovat jinak než manuálně: jako bagrista při čištění rybníků, čerpač, montér a nakonec jako zaměstnanec bytového družstva. Koncem roku 1976 se stal jedním z prvních signatářů Charty 77 a až do konce normalizačního období pomáhal své manželce Libuši v její aktivní práci pro Chartu. Po Sametové revoluci, koncem roku 1989, se Věněk Šilhán stal poslancem Federálního shromáždění a jedním ze zakladatelů Občanského fóra (OF). Spolupracoval úzce s Václavem Havlem.

V roce 1990 se Věněk Šilhán jako „rehabilitovaný“ vrátil po dvaceti letech na VŠE a v únoru 1990 byl zejména na žádost studentů zvolen rektorem. Funkci rektora vykonával do 31. ledna 1991. Od roku 1991 do 1995 zastával funkci předsedy správní rady ve sklářském podniku Preciosa v Jablonci nad Nisou. V letech 1995-2005 řídil Nadaci Preciosa, která podporuje projekty neziskových organizací občanského sektoru a řadu dalších sociálních a kulturních aktivit.