Rozhovor s Martinem Ctiborem a Zdeňkem Uldrychem: Překonávání Bariér ve Vzdělání

V úterý 14.12. 2023 při příležitosti rozsvěcení vánočního stromku v Atriu RB VŠE, předal pan rektor Petr Dvořák šek v hodnotě 217.724 Kč Centru pro studenty se specifickými potřebami. Jedná se o výtěžek z akce VŠE Alumni Homecoming 2023, největší absolventské akce v historii školy, která proběhla 21. října.

Pan rektor předal šek do rukou vedoucího Centra Martina Ctibora a studenta Zdeňka Uldrycha. Právě pro Zdeňka Uldrycha je určena polovina z uvedené částky. Pomůže mu nejen v dokončení studia na VŠE, ale hlavně si splnit sen a vycestovat na zahraniční studijní pobyt. A kam? To se můžete dočíst v následujícím rozhovoru se jmenovaným studentem Zdeňkem a vedoucím centra Martinem Ctiborem. 

Zdeňku, proč jste se rozhodl studovat na VŠE? 

Zdeněk Uldrych: Na VŠE jsem se rozhodl studovat právě kvůli oboru, který studuji a tím je Mezinárodní studia a diplomacie, protože se zajímám o mezinárodní svět a o dění na mezinárodním poli a tento program a tato škola mi pomáhá tento můj zájem rozšiřovat a prohlubovat. Takže to byla pro mě jasná volba 

Když jste si školu vybíral, věděl jste, že je na škole Centrum pro studenty se specifickými potřebami? 

Zdeněk Uldrych: O existenci Centra jsem věděl, ještě něž jsem nastoupil ke studiu, protože jsem si všechny potřebné informace ověřoval na webu a z dostupných zdrojů. Ale samozřejmě nic vás nemůže připravit na ten finální výsledek, s čím vším se finálně setkáte. A to, s čím jsem se setkal tady já v rámci kolektivu celého centra, to je naprosto úžasný pocit, naprosto úžasná věc a jsem rád součástí tohoto kolektivu. 

Jak Vám konkrétně Centrum pomáhá? 

Zdeněk Uldrych: Centrum mi velice pomáhá v tom usnadňovat určité překážky a obtíže, se kterými se setkávám v průběhu svého studia. Jakožto tělesně postižený mám problémy se psaním, a to jak ručně, tak na počítači, což mi překáží na příklad při psaní různých testů, ať už průběžných nebo závěrečných. A Centrum mi vždycky pomáhá kontaktovat dané vyučující a dohodnout prodloužení časové dotace na daný test nebo stanovení alternativního termínu pro test. A pomáhá mi vyřizovat i další obtíže spojené s mým postižením. 

Kam se chystáte v rámci studia vycestovat? 

Zdeněk Uldrych: Já vím, že pro ty, kteří už mě znají delší dobu to nebude úplně překvapení a nerad bych působil trapně tím, že se stále opakuji (smích), ale už delší dobu je na mém seznamu na první příčce zemí, kam bych se rád podíval, Japonsko. Protože se zajímám o tuto zemi jak kulturně, jazykově, tak i profesně. Hlavně z hlediska diplomacie. Rád bych se podíval právě tam. A přiblížil si vlastně tu kulturu na vlastní oči. 

Martin Ctibor: Nevím, jestli do toho můžu ještě vstoupit – nevím, jestli jsi zmínil, že ti jako osobní asistent pomáhá Kuba. A zde bych rád doplnil, že Kuba pomáhá i ve volném čase, mimo pracovní povinnosti. A není to poprvé, co Kuba pomáhá ve svém volném čase. Dělal to i u jiných studentů v minulosti. A právě ten osobní přístup hraje stěžejní roli. 

Zdeněk Uldrych dodává: To opravdu hraje velice stěžejní roli a musím doplnit k odpovědi k úžasnému kolektivu, ve kterém jsem. Kuba je naprosto obětavý člověk. S takovou obětavostí jsem se za celou dobu nesetkal a opravdu si toho vážím. Je to pro člověka něco nesmírně povznášejícího. 

Martin Ctibor: Ještě mě napadla jedna věc k tomu Japonsku – říkal mi pan prorektor Hnát, že jste byli na akci s velvyslankyní Japonska a ty jsi na ní promluvil Japonsky. Dle jeho slov jsi ji tím úplně ohromil. U Zdeňka nejde jen o obyčejný zájem o Japonsko, ale jde to hodně do hloubky. 

Zdeněk Uldrych: Snažím se co nejvíce zapojovat a prohlubovat svůj zájem. Před semestrem, během letního semestru jsem si navíc přidal ještě výuku čínštiny. 

Je velký rozdíl mezi japonštinou a čínštinou? 

Zdeněk Uldrych: Jazykově v tom rozdíl je. Nicméně v gramatice a učení se znaků je pro mě znalost japonštiny velké plus. Za což jsem rád, že jsem jako samouk nejdříve studoval japonštinu a až poté jsem se vrhl na čínštinu. 

Pane Ctibore, jak dlouho v Centru pracujete a byl jste u jeho zrodu? 

Martin Ctibor: Jsem tady úplně od začátku, od roku 2006. Tehdy se na VŠE reagovalo na to, že zde studovalo několik studentů se zrakovým postižením. Tehdejší prorektor pro studium Koschin přemýšlel, co by pro ně mohl udělat. Napsali jsme tedy centralizovaný projekt a na jeho základě jsme na VŠE založili Centrum pro studenty se specifickými potřebami. Oficiálně fungujeme od začátku roku 2007. Před tím byly plánovací měsíce – kdy jsme plánovali, jak to bude zhruba vypadat. 

Co je hlavní náplní Centra? 

Martin Ctibor: Hlavně překonávat bariéry ke studiu. Aby ti studenti, kteří mají nějaké znevýhodnění, mohli nejlépe bez dopomoci další osoby plnit studijní povinnosti jako všichni ostatní. Aby mohli studovat formou integrace. Což není úplně běžné, hlavně u studentů se sluchovým postižením a někdy i u studentů s pohybovým postižením. Není úplně jednoduché je zaintegrovat do běžného studia mezi ostatní studenty. 

Setkali jste se třeba v poslední době s tím, že by se nějaká objevila bariéra, která by byla pro vás nepřekonatelná? 

Martin Ctibor: No, úplně ne. Vždycky se to dá nějakým způsobem domluvit, nějaká úprava studia. I když se snažíme, aby ty úpravy byly co nejmenší. Ale většinou, když nastane nějaká bariéra, jde ji překonat. Za tu dobu, co tady jsem, od toho roku 2007, kdy aktivně komunikuji s vyučujícími, se sem tam nějaký vyučující se zasekl a měl požadavek, který nebylo možné překonat. Ale byli to opravdu jen jednotlivci. To se stane jednou za deset let (smích). 

Takže žádná systémová překážka? 

Martin Ctibor: Ne, ne, ne, s tím se vždycky dalo něco dělat. A musím říct, že vedení školy bylo vždycky velmi ochotné upravit, co bylo potřeba, aby zde mohli takoví studenti studovat. Od odstranění bariérovosti prostředí až po bariérovost výuky, prostě vše, aby mohli studenti studovat integrovaně, s ohledem na finanční podporu, tak i na vnitřní předpisy. Jednotlivci, se kterými komunikujeme, jsou velmi vstřícní. A většinou se jedná o nedorozumění, o šumy v komunikaci, když si něco vysvětlujeme. Rozhodně to není neochota nebo negativní přístup ke studentům se specifickými potřebami. 

A v čem vy osobně spatřujete největší přínos fungování centra? 

Martin Ctibor: Za ty roky se mi nejvíce osvědčila právě ta lidská stránka celého Centra. Musím se přiznat, že mě ovlivnilo centrum v Liberci, které fungovalo dříve než my. A tehdejší vedoucí, bohužel si teď nemohu vzpomenout na jméno, byl sám na vozíku po DMO a velmi mně v tomto šel příkladem. Vždycky říkal, že důležitější než nějaké institucionální zakotvení nebo předpisy jsou lidé, kteří to centrum dělají. A když to až tak trochu přeženu, tak je důležitější konkrétní podaná ruka studentovi než to, aby měl v pořádku předpisy nebo i kompenzační pomůcky.