S Lucií Sárou Závodnou o přetrvávajících stereotypech působení žen v akademické sféře a vyšších požadavcích, které jsou na ně kladeny.

Udržitelnost, cestovní ruch a udržitelná výroba obuvi jsou hlavní témata vědecké práce další z žen ve vědě Ing. et Ing. Lucie Sáry Závodné, Ph.D. Jak ona sama vnímá pozici žen ve vědě a na akademické půdě si můžete přečíst na následujících řádcích. 

Jaká je vaše dosavadní vědecká kariéra?  

Svou vědeckou kariéru jsem zahájila na Univerzitě T. Bati ve Zlíně, Fakultě managementu a ekonomiky, kde jsem v roce 2012 dokončila doktorské studium. Od roku 2012 do roku 2020 jsem působila na Univerzitě Palackého v Olomouci, Filozofické fakultě, Katedře aplikované ekonomiky. Na akademickou půdu Vysoké školy ekonomické jsem se dostala v roce 2019, konkrétně na Fakultu managementu v Jindřichově Hradci, kde působím do dnes. A o rok později jsem přidala do svého portfolia ještě Vysokou školu polytechnickou Jihlava. 

Měla jsem možnost se zúčastnit výzkumného pobytu v Norsku (NTNU, Trondheim), vyučovat na zahraničních univerzitách (Litva, Portugalsko, Bulharsko, Chorvatsko, Lotyšsko) a vedla jsem projekty se zahraničními partnery – INTERREG a EHP grant. Vyučuji předměty manažerská etika, ekonomika služeb, podnikání, manažerská etiketa, manažerské účetnictví a ve své vědecké práci se věnuji tématům udržitelnost, cestovní ruch a udržitelná výroba obuvi. Na VŠE jsem také členkou etické komise. 

Co považujete za zlomový bod, ve vaší kariéře, pokud ho vnímáte? Případně, pokud máte pocit, že jste ho ještě nedosáhly, jak si ho v budoucnu představujete? 

Já doufám, že jsem se ještě ke zlomovému bodu nedostala, že mne teprve čeká. Musím ale poznamenat, že velké zpomalení v kariéře pro mne znamenalo narození mých dvou synů. Zpomalilo mne to, věnovala jsem se více jim a bylo těžší pracovat na článcích nebo vědeckých výstupech. Podmínky k dosažení dalších úrovní ve vědě se mezi tím také změnily, je to o něco přísnější. Nerada bych mluvila o nějakém zlomu. Věřím, že věda je cesta, která vede neustále dál, nikde nekončí a neláme se. 

Čím se aktuálně zabýváte? Jaké jsou vaše plány? 

Mám několik témat, která mě zajímají. Obecně jde o udržitelnost, které se věnuji od roku 2010. Od té doby se z udržitelnosti stalo něco, co se opakuje na všech úrovních i mezi běžnými lidmi. Já se momentálně věnuji tématům jako je udržitelný cestovní ruch a udržitelnost ve výrobě obuvi.  

Minulý rok jsme ukončili úspěšně dva mezinárodní projekty – INTERREG s Rakouskem a projekt financovaný z EHP fondů s Norskem. Věnuji se teď dozvukům těchto projektů, mediálním výstupům a přípravě návazných projektů.  

Dále pracuji na odborných článcích a připravuji se na habilitační řízení. 

Jaké překážky jste ve své kariéře musela překonat? Jak vnímáte pozici žen ve vědě a v akademické sféře? 

Kariéra v akademickém prostředí je trošku jiná od ostatních – naše práce je kombinací několika různých povinností – od výuky, přes psaní článků, vědeckou činnost, konzultace se studenty, vedení diplomových prací, psaní a vedení projektů. Je toho hodně, co musíme stíhat. I zde se objevují stereotypy vůči ženám. Někdy učíme o víkendech, někdy v pozdních večerních hodinách. Už jsem zaslechla poznámky o tom, že bych se měla více věnovat rodině, kuchyni, méně pracovat po večerech, ubrat v pracovní zátěži apod. Jako začínající vědecký pracovník bez dětí jsem ty nevýhody tolik nevnímala. Na ženy jsou obecně kladeny daleko vyšší požadavky. Nestačí, že jsou výborné ve své práci, musí neustále vykazovat stejně dokonalé vlastnosti i v osobním životě, s dětmi, s manželem. Jde také o mentální zatížení rodinným plánem a programem.  

Když si projdete data, která máme k dispozici, vnímáte situaci stejně? 

Ano a myslím si, že je potřeba zapracovat na lepších podmínkách pro ženy ve vědě. 

Na čem je podle vás důležité zapracovat v rámci VŠE, ale i obecně akademického prostředí u nás, aby se postavení žen ve vědě zlepšilo? 

Nejsem odborníkem na všechny ženy, ani bych si nedovolila mluvit za ně. Co by ale pomohlo mně, jsou jakékoliv hlídací služby pro děti, dětské koutky s hlídáním, možnosti finančního příspěvku pro zaplacení hlídání dětí (nebo soukromé školky, školy – jak je třeba běžné v Rakousku). Dále bych ocenila nějaký typ mentoringu s cílem podpořit vědecké výstupy. 

Jaké tipy a doporučení byste dala začínajícím vědkyním a vědcům? 

Práce ve vědě je zajímavá. Není pro každého. Většina z nás vědou žije i v osobním životě. Někdy na řešení vědeckého problému přijdeme ve svém volném čase při běžných činnostech. Náš mozek pořád přemýšlí. Jsme placeni za to, že se vzděláváme, bádáme, děláme se lepšími. Máme být společnosti ku prospěchu, protože umíme přemýšlet a dávat podklady k rozhodování pro lepší budoucnost. Není to práce pro každého a stejně jako i v jiné práci u nás dochází k vyhoření, když třeba nemůžeme přijít na řešení nějakého problému. I způsob vědeckého myšlení je potřeba se naučit. Mladým vědcům bych doporučila se učit od starších kolegů, diskutovat a v neposlední řadě cestovat po světě, navazovat kontakty v zahraničí. Je důležité nepřepálit start a připravit se na dlouhou cestu.