Složitá rodinná situace nemusí být stopkou vaší vědecké kariéry. Inspirativní rozhovor s docentkou Danielou Pauknerovou.

Třetí žena ve vědě, se kterou jsme udělali rozhovor, je doc. PhDr. Daniela Pauknerová, Ph.D. z FPH. Své vědecké kariéře se s krátkým přerušením věnuje od roku 1993, kdy absolvovala studium na UK. Velkou inspirací pro nás může být výčet jejích aktuálních profesních aktivit, a hlavně sdílení strastí ze soukromého života, kterými musela během své vědecké kariéry projít. Ty se jí naštěstí za obrovské podpory rodiny a spolupracovníků podařilo překonat a my můžeme být vděční, že je naplno zpět u své vědecké činnosti.

Jaká je vaše dosavadní vědecká kariéra? 

V roce 1993 jsem absolvovala psychologii na FFUK, pak jsem začala pracovat jako asistentka na Katedře psychologie a sociologie řízení na VŠE a zároveň jsem se věnovala konzultantské činnosti v rakouské poradenské firmě Dr.Fischhof GmbH. Pak následovala pauza věnovaná dětem – první syn se narodil v roce 1996 a druhý v roce 2001, mezitím jsem pracovala na částečný úvazek jak na VŠE, tak jako konzultant v podnikové praxi. Ve vědecké kariéře jsem pak pokračovala v roce 2001, kdy jsem se přihlásila do doktorského studia v oboru Psychologie práce a organizace na FF UK a získala titul Ph.D. (i PhDr.) v roce 2007. Ve své disertační práci jsem se zabývala ženami v managementu. Po dalším působení na VŠE jsem se v roce 2012 stala docentkou v oboru Podniková ekonomika a management a v roce 2014 jsem začala působit jako vedoucí Katedry manažerské psychologie a sociologie. V současnosti působím jako docentka na VŠE a věnuji se nadále i konzultační a poradenské práci. Má vědecká i konzultační práce je spojena především s aplikací psychologie v pracovní oblasti, organizačním prostředí a managementu.  

Co považujete za zlomový bod, ve vaší kariéře, pokud ho vnímáte? Případně, pokud máte pocit, že jste ho ještě nedosáhla, jak si ho v budoucnu představujete? 

Moji pracovní a vědeckou kariéru do značné míry ovlivnily dlouhodobé vážné zdravotní problémy mého manžela. V roce 2002 jsme se na rodičovské dovolené vystřídali, protože manželův zdravotní stav se zhoršil natolik, že zůstal doma v invalidním důchodu a já jsem se začala více věnovat práci. Bohužel však jeho onemocnění bylo natolik závažné a mělo tak progresivní charakter, že od roku 2008 byl na invalidním vozíku a v roce 2018 zemřel. Nevnímám tedy jeden zlomový bod, ale celkově náročnou životní situaci, kterou bylo třeba zvládnout. Díky pomoci dalších členů rodiny, zdravotních sester z domácí péče i spolupracovníků to bylo možné a za to jsem vděčná, protože práce pro mne vždy byla důležitá nejen proto, abych uživila rodinu, ale i jako významný zdroj radosti.  

Čím se aktuálně zabýváte? Jaké jsou vaše plány? 

Aktuálně se naplno věnuji práci na pozici vedoucí na Katedře manažerské psychologie a sociologie a v naší výzkumné skupině zaměřené na strategický leadership development. Momentálně máme čtyři články v recenzním řízení a s našimi zahraničními partnery z Goethe University ve Frankfurtu a KU Leuven připravujeme podání projektu Horizon Widera. Od loňského roku jsem členkou Akademického sněmu ČSAV a letos jsem se stala členkou advisory boardu v rámci EU projektu GoGreenRoutes. Jsem předsedkyní sekce psychologie práce a organizace v rámci Mezinárodního psychologického kongresu (ICP), který se bude konat v Praze v roce 2024 a zároveň předsedkyní konference Evropské asociace psychologů práce a organizace (EAWOP), která se bude konat v Praze v roce 2025. Koncem dubna tohoto roku budeme na VŠE pořádat mezinárodní workshop Strategic Human Resource Management, kde jsem členkou předsednictva.  V současné době pracuji v roli editorky a spoluautorky na knize Global leadership practices se svými kolegyněmi a kolegy z CEMSu, která bude sloužit jako základní učební text pro všechny vysoké školy sdružené v alianci CEMS (v současnosti 34 vysokých škol z celého světa poskytujících excelentní vzdělání v oboru International Management). Ráda bych získala profesuru, která je důležitá jak pro další rozvoj oboru, tak i pro navazování kvalitních zahraničních kontaktů a podávání výzkumných grantů.  

Jaké překážky jste ve své kariéře musela překonat? 

V mém případě to byly zejména překážky spojené se zdravotními problémy mého manžela, o kterého jsme po celou dobu jeho nemoci pečovali doma. 

Jak vnímáte pozici žen ve vědě a akademické sféře? 

Na základě svých zkušeností vnímám, že pozici žen ve vědě a akademické sféře do značné míry stále ovlivňuje stereotypní vnímání ženské role. Často se tak například potýkají s tím, že se automaticky předpokládá, že se budou věnovat péči o děti a pracovní kariéra pro ně nebude tak důležitá. Případně, že nemají dostatečnou motivaci či schopnosti k tomu, aby se dále kariérně rozvíjely a zastávaly manažerské pozice. 

Když si projdete data, které máme k dispozici, vnímáte situaci stejně? 

V zásadě ano. Když si prostudujete statistiky, které vypovídají o počtu žen ve vědě a akademické sféře, a zejména o tom, kolik jich dosáhne titulu docentka a profesorka a kolik jich je na manažerských pozicích, je zřejmé, že zde dochází k výraznému úniku potenciálu. Jako osobní příklad mohu uvést, že na pozici vedoucí katedry, kterých máme na fakultě celkem devět, jsem jediná žena. 

Na čem je za vás důležité zapracovat v rámci VŠE, ale i obecně akademického prostředí u nás, aby se postavení žen ve vědě zlepšilo? 

Myslím si, že ve vztahu k uplatnění žen je zejména třeba je účinně podpořit. Jak ve smyslu poskytování a faktického umožňování flexibilních pracovních režimů, tak prostřednictvím mentoringu a koučinku posilovat jejich sebevědomí a sebeúčinnost. Jako velmi podstatné také vnímám nastavení a udržování respektujícího a na spolupráci zaměřeného pracovního prostředí. 

Jaké tipy a doporučení byste dala začínajícím vědkyním a vědcům? 

V obecné rovině doporučuji věřit si, dále se vzdělávat, osvojit si vhodné návyky a nevzdávat se, když se nedaří. Prakticky je vhodné se zapojit do práce v rámci některého vědeckého týmu, kde se mohou při spolupráci se zkušenými kolegy mnohé naučit. A pokud je to jen trochu možné, vyrazit na zkušenou do zahraničí nebo alespoň spolupracovat s kolegy z jiných zemí.